1) V poslední době se mluví o vědomém stravování a vaření, zero waste kuchyni a také o tom, jak nejlépe se soustředit na jídlo, žvýkání či samotnou přípravu. Je podle vás tohle potřeba? A proč?
Zero waste (bez obalů) je dobrá myšlenka ke které se časem stejně dopracujeme chtě nechtě všichni, jinak se budeme opravdu brodit po kolena v plastovém odpadu.
Jen je podle mého zatím limitovaná mnoha věcmi.
Časem který jsme ochotni věnovat přípravě na takový nákup (svoje vyrobené sáčky na vážené potraviny, plátěné tašky na odnos nákupu, sklenice na potraviny typu olivy, salát atp.)
Nošením spousty věcí do obchodu na které zatím nejsme úplně zvyklí. A mimo jiné zvyknout si i na pohledy prodavaček a zákazníků, když máme jablka ve svém plátěném nebo šusťákovém sáčku.
Ale hlavně o tom ze začátku dost přemýšlet, než si vytvoříte správné návyky. Což myslím je ten hlavní problém dnešní uspěchané doby, sednout si a věnovat čas plánu jak to vše vyřešit a vytvořit systém, aby to mohlo fungovat.
Mně osobně se ale tato myšlenka líbí, plátěné tašky na nákup používám, igelitky nekupuji, vodu si nosím z domu v lahvi, kedlubny ,,necpu,, zbytečně v obchodě do ,,igeliťáku,,. Odpad doma třídíme, jen s těmi recyklovatelnými kuchyňskými potřebami to nemáme ještě úplně vychytané:) Ale beru to tak, že i malá snaha uleví přírodě ve které žijeme.
Vědomé jedení je velmi důležitá věc pro redukci váhy. Pokud totiž ten čas na jídlo věnujete tomu ,že jíte pomalu, uvědomujete si jak jídlo chutná a co vám dává a nekoukáte u toho do mobilu nebo počítače, sníte toho mnohem méně. Navíc je tu velký předpoklad všimnout si, že to co zrovna mám na talíři není pro mé tělo ideální , protože mne nic nerozptyluje a mám čas o tom přemýšlet. Vedu své děti k tomu aby u jídla odložily telefony, knihy atp. Musí také jíst u stolu a ne u TV aby vnímaly co jedí.
Nejsem zastánce počítat si kolikrát jsem ,,žvýkla,, jedno sousto, ale přemýšlet o tom jaký benefit pro mne dané jídlo má. Já nikdy nejím jídlo jen tak, vždy se snažím aby potravina na talíři měla pro mne nějaký přínos, ať už jsou to vitaminy nebo třeba vápník z jogurtu, prostě vím proč to jím. A když jím věnovat se opravdu jen jídlu.
2) S vědomým vaření a stravování také souvisí schopnost pocítit hlad. Ovšem jeho příchod málokdo v současné době, právě kvůli přemíry práce, nevnímá, a tak buď se jí, když je příležitost (tedy není hlad), a nebo se „hasí“ už vlčí hlady, většinou čímkoliv je po ruce. Jak vy vnímáte důležitost pocitu hladu? Je potřeba mu věnovat takovou pozornost? A jak nejlépe? Věnovat se pocitu hladu je důležité. Já osobně jím méně, ale často, hlad je pro mne ukazatel toho, že mé tělo potřebuje palivo a nejlépe hned. Moje tělo je zvyklé, že dostane zdravé jídlo několikrát za den v malé porci a proto nemá potřebu ukládat zásoby. Ví že se na mne může spolehnout a nemusí ukládat do tukových zásob. Psychika je v tomto velmi důležitá. Je tedy dobré zásobit se praktickou formou svačiny do kabelky nebo auta, abychom hlad ,,nepřecházeli,,a mohli se hned najíst. Pokud ,,palivo nedoplníme,, a ignorujeme přes den pocity hladu, večer nás to dožene ve formě nezadržitelné ,,žravosti,, a v té chvíli si bude tělo žádat tu nejrychlejší a nejkaloričtější energii, aby doplnilo co mu v kaloriích chybí. Například ,,vyluxujete pytlík brambůrek nebo gumových medvídků,, než se vůbec dostanete k normální večeři. Tělo prostě bude žádat cukr a tuk. Přitom večer už by v jídelníčku měli převládat hlavně bílkoviny a zelenina.
3) Jak nejlépe si najít radost v jídle, aniž bychom se trestali za něco, co není zrovna zdravé? Doporučuji svým klientům v poradně, pokud se celý týden snaží a jedí vyváženě a zdravě, aby se jednou za 14 dní odměnili něčím co mají opravdu rádi a klidně to může být ,,úplný dietní přešlap,, například větrník nebo něco podobného. Z jednoho nezdravého jídla za 14 dní nepřiberete ani neonemocníte a tak ho můžete sníst naprosto bez výčitek. Navíc pokud se začnete stravovat zdravě a budete cvičit, časem na takové ,,odměny,, už ani nebudete mít chuť.
4) Spousta žen může pořád vnímat přípravu jídla jako nepříjemnou a nudnou činnost. Dá se najít na této aktivitě něco pozitivního? Jak a čím byste tuto kategorii žen přesvědčila? Této kategorii žen bych doporučila vyhledávat k vaření ty nejednodušší zdravé recepty, které zaberou opravdu třeba jen 20 minut co se přípravy týče. Já sama ani ve svém jídelníčku pro rodinu jídla které by měly delší přípravu nemám. Nepočítám do toho samozřejmě dobu vaření nebo pečení, kdy ,,pokrm nepotřebuje vaši aktivní přítomnost,, A také záleží na tom co vaříte, pokud budu vařit ,,svíčkovou,, kterou nejím a není zdravá, asi mne to příliš bavit nebude. Mám na prvním místě v životě zdraví své rodiny a svoje a to je pro mne dostatečným motivem k vaření. Nevím zatím o ničem co by bylo v mém životě důležitější. U jídel která připravuji vnímám tedy benefit zdravotního přínosu.
Není také na škodu ulehčit si vaření vychytávkami jako je třeba rýžovar, kde nemusíte nic hlídat jen zmáčknete knoflík a ještě jako bonus krom skvělé rýže, naskládáte na sítko dovnitř zeleninu která se vám zároveň s rýží uvaří v páře. Pak už jen stačí hodit na pánev lososa který je připravený za 10 minut, protlačit třeba stroužek česneku do jogurtu a máte během 20minut uvařenou zdravou večeři jako bonus s česnekovým dipem pro celou rodinu :)
5) Sdílíte názor, že by se jíst mělo všechno, jen si skutečně tu určitou potravinu užívat všemi smysly a skutečně se na to soustředit? Pro ano/proč ne?
Tento názor nesdílím a nemyslím si že jíst by se mělo všechno.
Nedokážu si například představit, jak bych si mohla užívat pečený bůček, když vím, že mi ucpává cévy, zatěžuje trávící trakt, zvyšuje triglyceridy v krvi a posunuje mne blíže k rakovině tlustého střeva. Stejné pocity bych měla i u konzumace Nutely :)
Žaneta Zelinková ve spolupráci s časopisem Žena a život
